Jarní setkání členů a sympatizantů Společnosti Otokara Březiny se uskutečnilo v sobotu 23. března 2024 u příležitosti 95. výročí básníkova úmrtí.
Dopolední program se nesl ve znamení nádherného slunečného a bezvětrného počasí, které jen podtrhlo slavnostní a neopakovatelné chvíle propojování našich současných vjemů, postojů a motivů k činnosti nebo jen k prostému spolubytí s tím, co před několika desetiletími prožívali a čím byli poháněni, inspirováni a motivováni zakládající členové Společnosti Otokara Březiny.
Ti bezprostředně po básníkově smrti založili Výbor pro uctění památky Otokara Březiny. Bylo jich pět. Jmenovitě: František Bílek, Jakub Deml, Emílie Lakomá, František Jech, Matěj Lukšů.
Má řeč při pietním aktu rezonovala vděčností a úctou před odhodláním a jasným směrováním zakladatelů Společnosti Otokara Březiny. Ta byla založena jako taková a s tímto názvem až roku 1932. Ve své řeči jsem také cítil potřebu zamyslet se nad tím, kdo jsme a kam směřujeme nyní. Co je vůbec obsahem existence a života Společnosti Otokara Březiny? Věřím, že se mi pár odpovědí podařilo dát dohromady.
Děkuji panu starostovi Jaroměřic za účast na pietním aktu, na zahradní slavnosti odhalení keramické desky se jmény našich zakladatelů, na vernisáži k výstavě „Otokar Březina, bratři Čapkové a Vejtasovo zahradnictví v literatuře“.
Děkuji pan Vejtasovi za přípravu zahradní slavnosti. Za její moderování, za jeho vtip a smysl pro jedinečnost okamžiku. Součástí aktu odhalení keramické desky byla i recitace básně Otokara Březiny Úsměv života ze sbírky Větry od pólů, která vyjadřuje proces tvoření a začátku něčeho nového. Proces, který je plný svobodného a nadějeplného života!
Děkuji MUDr. Františku Dvořáčkovi za otevření výstavy. Za cenné informace o souvztažnostech a souvislostech v potkávání se tužeb bratří Čapků po něžné a křehké kráse rostlin, jejíž naplnění bylo realizováno právě prostřednictvím Vejtasova zahradnictví v Jaroměřicích nad Rokytnou, na jehož chvályhodnou existenci oba bratry upozornil Otokar Březina.
I členská schůze, která mohla být pouhou nudnou formalitou, byla také příjemným setkáním.
Přijali jsme do našich řad dva nové členy.
Děkuji pekařství Klas za tradičně skvělé koláčky, děkuji za jarní úklid muzea, děkuji za zajištění květin, za vaření kávy a čaje, za milé rozhovory.
Věřím, že se takto v ještě větším počtu a s větším zaujetím pro šíření myšlenek a postojů k člověku, k životu a k vesmíru, jaké Otokara Březina ukotvil jak ve svém díle, tak ve svědectvích o jeho životních osudech a postojích, věřím, že se takto budeme i nadále potkávat a sdílet to, co nás naplňuje radostí, vděčností, touhou po harmonickém životě i to, co nás bolí a pálí, v čem se nám momentálně daří méně, co právě řešíme a prožíváme!
Věřím v naši sílící ochotu a chuť společně hledat dobrá řešení a přijatelná východiska!
Ing. Petr Kopejska, předseda Společnosti Otokara Březiny