Vážení a milí přátelé,

dovoluji si vás oslovit v tomto mém úvodním slově tak, jak to cítím v srdci! Tedy v duchu lásky a svobody! Prostřednictvím slov básníka a přítele, který je nám tak drahý, a jehož odkaz se snažíme uchovávat a nesměle a neuměle naplňovat!

„Rodné rysy poznáváme v milionech tváří, v nichž jsme vídali nepřátele a cizince, a jediný, svůj vlastní duchovní jazyk slyšíme ze všech jazyků země, jichž jsme se obávali jako by jejich neznámý hlahol byl tajemnou úmluvou k naší smrti. I pochopujeme, že proti jinému nepříteli je připraven náš společný tábor, proti nepříteli stále měnícímu svá přestrojení a skrývajícímu své zálohy, stále k útoku připravené, proti bolesti a smrti a démonickým silám chaosu, tajícím se i v hlubinách našich srdcí!“ (esej Skryté dějiny)

Jak číst dnešní dobu? Jak nerozdělovat, ale v duchu březinovském s porozuměním a s otevřeným srdcem spojovat permanentně rozdělovanou společnost? Jak ve zbytečných konfliktech netříštit a nerozmělňovat tvůrčí proud Ducha, ale laskavým nasloucháním propojovat a tišit? Jak se nenechat pozvat k rituálům a falešným zprávám, které vedou ke ztrátě nadějí, ke strachům a trápením? Jak získané hřivny rozmnožovat a trvaleji neumdlévat?    

Ano, nikoliv jednotlivý konkrétní člověk je svým konáním a existencí naším nepřítelem! Všichni jsme jednoho duchovního rodu!  A naše nepřátelství a záště jsou jen důsledky chybně čtených niterných rozdílností, které se projevují navenek například barvami pleti, emotivnostmi v komunikaci, nesouměrnostmi talentů a dovedností, intenzitami vzdorů a přijetí, hlubinami zranění či výšinami radostných zvolání!

Když si dovolíme plněji rozeznít svou nejniternější věčnou a nezničitelnou touhu po smíření, odpuštění a přijetí, po niterném duchovním proměnění tmy ve světlo, bolesti v blaženost, smutku v radost, potom můžeme předávat vše krásné a dobré, co jsme získali nejen svým úsilím, ale často i darem. 

Tato naše touha je „jediným duchovním jazykem země“! Jazykem, který všichni známe, jen ho někteří z nás možná na chvíli zapomněli….

K jeho znovuobjevování nás vede úžasné dílo Otokara Březiny a četných jeho přátel a následovníků, kterým se snažíme věnovat, a jejich hřivny předávat dál.

Přeji nám, abychom tímto jazykem stále jasněji a srozumitelněji nejen hovořili, ale hlavně abychom jím tvořili a žili, dobrým slovem a nadějí abychom nešetřili.

Tento jazyk je tím nejúčinnějším lékem na klimatické změny, na válečné konflikty, na energetickou chudobu, politickou i lidskou nekorektnost, hrabivost, bezohlednost, úskočnost a zlobu!

Je zárukou zdravého a vyváženého přebývání člověka na této planetě.

Na závěr ještě verše Otokara Březiny z básně

Když nebe vaše okna ozáří:

„Chlad vane končinami času našeho

 a podzim laskavý nám dal už setbu sluncí předvěkých.

Teď růže kvetou k ránu a duše volají se v modru radosti jak ptáci zpěvaví,

v šik řadící se trojhranný ve vůních oceánů.“¨

                                                    Ze sbírky Stavitelé chrámu

Petr Kopejska