V jubilejním roce 1928 cestoval prezident Tomáš G. Masaryk po Československu. V červenci vedla jeho cesta Moravou. Jaroměřice původně nebyly součástí cestovního plánu, avšak když prezident zjistil, že se 13. července bude nacházet v Moravských Budějovicích, vyslovil přání navštívit i Jaroměřice, protože se zde chtěl setkat s básníkem Otokarem Březinou.
Organizátoři návštěvy původně zamýšleli, aby prezidenta přivítal právě Březina, ten však tuto roli odmítl s odůvodněním, že tato pocta náleží představitelům obce. Básník se původně chystal odjet na hájenku „Majdalenu“ u Krasonic k přátelské rodině lesníka Jaroslava Otce, avšak na výslovné přání prezidenta, který se s ním chtěl osobně setkat, zůstal v Jaroměřicích. Na hájenku odjel až po uskutečnění tohoto setkání.
O setkání s Otokarem Březinou se prezident Masaryk vyjádřil slovy:
„Měl jsem právě milou příležitost promluvit s naším básníkem Březinou. Byla to jen stručná besídka, ale přece jsme se dostali k hlavní věci. Řekl: Čím dále přemýšlím o životě, tím více se přesvědčuji, že nad vším, co se nám líbí či nelíbí, je něco vyššího, něco duchovního.“
V tomto přesvědčení si oba podali ruce jako výraz souhlasu.
Ze zápisů lesníka Jaroslava Otce, který si 14. července zaznamenal Březinovo vyprávění o setkání s prezidentem, se dozvídáme další podrobnosti. Březina prezidentovi vyjádřil potěšení nad tím, že ho opět vidí v Jaroměřicích tělesně i duševně svěžího, a poznamenal, že Masarykova filozofie má zjevně pevný základ v realitě. Prezident na to odpověděl, že jeho filozofie se postupem času stále zjednodušuje – nepřipouští si totiž nic, co by nebylo možné změnit. Zdůraznil také, že se člověk nemá nad ničím zbytečně trápit, neboť i nemoc je určitou životní zkušeností.
Prezident si rovněž živě vzpomínal na svou první návštěvu u Březiny v Jaroměřicích, v chaloupce, kde tehdy básník bydlel. Březina při té příležitosti připomněl prezidentovu manželku Charlottu Garrigue Masarykovou a zmínil její portrét od Františka Bílka, vystavený v sále ženského útulku na Žižkově, který prezident dosud neviděl.
Rozhovor se dotkl i duchovních otázek. Březina hovořil o neviditelném světě, který existuje za světem hmotným. Prezident s touto myšlenkou souhlasil, avšak upozornil na nebezpečí, že se víry mohou zmocňovat lidé, kteří ji proměňují v magii. Březina na to reagoval obhajobou utrpení jako nevyhnutelné součásti lidského poslání a zdůraznil nutnost řádu a formy. Prezident tuto myšlenku uzavřel slovy: „Jinak se všechno rozplyne v nic.“
Masaryk tímto rozhovorem naznačoval, že vedle socialismu a komunismu existují i jiné, hlubší duchovní hodnoty. Podle Březiny byl Masaryk osobností mnohem hlubší, než jak bývá často představován – za vším měl vždy vlastní, promyšlený názor.
Na závěr se Březina vyjádřil i ke svému dílu. Uvedl, že dostal znamení, aby včas umlkl a své dílo dále nerozmělňoval, podobně jako mlynář, který po semletí obilí zastaví mlýn. Připomněl, že vedle veřejně činných osob existuje mnoho lidí, kteří rovněž trpí a umírají, a proto nikdo nemá stát výše než ostatní. Ponížení je podle něj nutné, aby se vše vyrovnalo. Duch je podle Březiny omezován tělem, nikoli naopak.
