Jménem Společnosti Otokara Březiny si dovoluji vyjádřit zármutek nad odchodem paní Marie Vejtasové.
Marie Vejtasová byla člověkem víry, naděje a lásky!
Nebyla naší členkou, ale byla spřízněnou duší, podporovatelkou, dobrou a pozornou sousedkou, u které se dalo zastavit na kus řeči.
Osobně jsem se s ní setkal několikrát. Několikrát jsem byl u ní i ubytován. Z jejího vyprávění o svém životě, o rodině, o tom, jak vnímá život, svět, víru, jsem nabyl přesvědčení, že Marie Vejtasová byla člověkem, který svým otevřeným radostným a nadějeplným přístupem k životu uměla i životní nezdary a bolesti přijímat jako dary a proměňovat je v naplňující hřejivé a barevné paprsky každodennosti, která v jejím podání byla vždy svátkem!
Měla tedy březinovského ducha!
„Mír letních jiter nedělních z vln vašich dýchat cítím,
let země, zvonů zachvění ve vesmír odváté
a vůni ze rtů pějících, jimž jednou k vyšším žitím
zrn sladkost sílící a pro měněnou podáte.“
(Otokar Březina, Apotheóza klasů)
Petr Kopejska, předseda Společnosti Otokara Březiny
Naše nejhlubší soustrast rodině paní Vejtasové.
Potkali jsme ji, když jsme navštívili Jaroměřice na setkání věnovaném Otokaru Březinovi a ubytovali se u ní doma.
Paní Marie Vejtasová byla přátelská a společenská osoba. Společnost O. Březiny si velmi vážila.
Kéž je na ni požehnaná památka!
Oksana a Michail Lichačevi Petrohrad