V pátek 20. června, tedy těsně před Slunovratem, recitoval v Muzeu Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou divadelní a filmový herec, dabér, a především laskavý a srdečný člověk pan Miloslav Mejzlík z Třebíče, jak se jednoduše sám uvedl, nesmrtelné verše Otokara Březiny v komponovaném pořadu s názvem: „Bolest, radost a Světlo!“
Recitace básní byla prokládána různými postřehy a filosofickými úvahami o díle a životě Otokara Březiny a dílem Otokara Březiny inspirovaných, úryvky z dopisů Anně Pammrové a jiným, básníkovými prognózami vývoje světového i národního.
Pořad byl sestaven tak, aby z něj bylo patrné, že pro básníka byla bolest nikoli jen utrpením, ale součástí cesty z hloubky lidské duše a ducha jasnějšímu, sebe sama si vědomějšímu a ve světle lásky a svobody tvořícímu člověku!

Březina píše v dopise z 25.9, 1996 Anně Pammrové: „V bolesti stýká se vina s jejím usmířením. Minulost, těžké stíny viny, probíhající tisíciletími, rozptylují se znenáhla před užaslými dušemi jako stráveny milostí.“
Nebo: „Velká náhlá bolest oslepuje, veliká a náhlá radost oslňuje: obojí se děje nesmírným světlem!“
„Bolest je mi jevem všeobecným, probíhajícím tisíciletí a národy, závratně bohatá ve formách, nevyčerpatelná v odstínech, vždy jedna a vždy do tisíce jisker rozstříknutá“ (AP I, 133).“
„Bolest je jako žár letní, v němž zraje naše srdce, a kdyby tato nepřišla do Vašeho života, přišla by jiná. Na ní jest, aby naše srdce, stisknuté hořem, dalo svou ukrytou vůni a aby myšlenka naše vzpjala se zářná a silná a schopná přijati jednou radost.“ (OB – L. Urbancové, 30.11.1905)
Miloslav Mejzlík recitoval básně: Slavný smutek ze sbírky Tajemné dálky. Báseň Zpívaly hořící hvězdy ze sbírky Ruce. Úchvatnou část básně Ranní modlitba, která je esencí sebevědomé a niterně proměňující pokory a svědectvím o bezvýhradném přijetí Stvořitelova pozvání ke společné pozemské tvorbě lidské a božské!
Asi 35 návštěvníků Muzea, tedy posluchačů, tedy spoluprožívatelů výjimečného setkání, byla nasycena silou slova a ducha Miloslava Mejzlíka, zároveň jeho lidskostí, přirozenou úctou k dílu a osobnosti Otokara Březiny a opravdovostí, s jakou mluvil, recitoval nebo vstupoval do rozhovorů pozorně naslouchajíce a tu vážně, tu zvesela reagujíce na sdílené životní momentky nebo dotazy.

Dle literárního kritika a básníka Miloše Dvořáka Otokar Březina v básnickém slově oživoval věci ve světě a celý svět.
V pátek vpodvečer opět verše Otokara Březiny plnohodnotně zněly a oživovaly!
A věčný život, který je v nich uchováván, se rozléval na nás na všechny. Rozpouštěl nesoulady a rozpory, propojoval lidská srdce tak, jak to básník již pouhou svou lidskou fyzicko duševně duchovní přítomností uskutečňoval během svého života zde na Zemi!
Já jsem v rámci struktury pořadu zahrál a zazpíval za doprovodu kytary mnou zhudebněné básně Otokara Březiny Čas lije se… ze sbírky Tajemné dálky, Zas ve vidění prorockém ze sbírky Stavitelé chrámu a Čisté jitro ze sbírky Ruce.
Herec Miloslav Mejzlík stále žije a pracuje naplno!
Děkuji mu jménem Společnosti Otokara Březiny a věřím, že i jménem všech zúčastněných, za jeho čas, srdečnost, dobrou vůli s námi chvíli pobýt!
Přeji mu hodně zdraví, mnoho krásných rolí a bylo by skvělé, kdybychom se takto nepotkali naposledy!
Děkuji také realizačnímu týmu Společnosti Otokara Březiny za přípravu tohoto setkání, za rozšíření množství židlí (bez toho by polovina lidí stála), za přípravu občerstvení, celkově za péči o hosty, za dobrou náladu!
Petr Kopejska, předseda Společnosti Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou