V sobotu dne 29. listopadu 2025 jsme v Muzeu Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou uspořádali adventní setkání.
Sešlo se nás asi 30 členů i sympatizantů. Členové měli drtivou převahu!
Podobná setkání už proběhla dvakrát v čase prosincovém, a to v roce loňském i předloňském. Letos jsme si pospíšili hlavně z toho důvodu, že bylo nutné dle našich stanov zvolit nového předsedu Společnosti Otokara Březiny, neboť moje čtyřleté funkční období uplynulo v září.
Volební schůzi předcházelo poutavé vyprávění doc. PhDr. Jaromíra Kubíčka o letos vydaném díle, přesněji o knize Osobní knihovna Otokara Březiny, kterou vydala Moravská zemská knihovna Brno. Doc. PhDr. Kubíček je autorem této knihy.
V knize je hezky popsán mimo jiné i životní příběh Otokara Březiny v souvislostech se zrodem jeho díla. I se způsoby a cestami, jak knihy do své knihovny Otokar Březina získával. Je zde podrobně popsán hlavně spor o rozdělení knihovny Otokara Březiny i s jeho vyústěním. Ale hlavně lze v knize nalézt přesně a chronologicky sestavený bibliografický katalog.
Pro mne bylo například překvapivé to zjištění, že básník měl ve své knihovně i devět knih Rudolfa Steinera. Což mne jako anthroposofa velmi potěšilo. V Březinových básních nacházím mnoho míst, která mi právě s anthroposofickým pojetím života, světa, planety Země, a především člověka samotného, rezonují.
Plánovaný čas naší volební schůze jsme si o půl hodiny protáhli, ale vše bylo k užitku. Na začátku a během schůze se mi podařilo přivítat naše tři nové členy.
Volba proběhla standardně. Ustavená tříčlenná volební komise, které předsedal pan Vaněk – náš nový člen z Ostravy, celý akt vedla rychle a přehledně do klidných vod závěrečného hlasování, ve kterém pro jediného kandidáta zvedlo ruku všech 21 přítomných členů SOB. Tím kandidátem jsem byl já. Tedy jsem byl zvolen znovu.
Lenka Štraubová pak ještě přednesla členské schůzi, jako našemu hlavnímu orgánu, návrh na digitalizaci vzácných písemností, které byly při úklidu nalezeny na půdě Muzea. Vše by zajistila ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Záměr byl odsouhlasen opět jednomyslně. V diskusi jsme pak probírali pár otázek, týkajících se možných variant budoucnosti našeho Muzea.
Po obědě – kolem 14:00 hodiny – jsme se opět sešli v knihovně Muzea. Tentokrát na neformálním adventním posezení. Za zpěvu koled a za konzumace různých vánočních i běžných pamlsků, jsme si vyměňovali některé zkušenosti, postřehy, objevy nebo prostá sdělení, která se týkala Otokara Březiny, ale i našich všedních radostí i starostí.
Hudebního doprovodu se ujal s profesionálním fortelem pan Zaplatílek – náš nový člen z Českých Budějovic – profesionální hudebník, nyní už v důchodovém rozpuku, který si přivezl klávesy a hrál a zpíval. Děkujeme!
Po zpěvu koled se dostalo i na slova pamětníků. Na události spojené s pohnutou historií Muzea Otokara Březiny i Společnosti samotné. Přítomný, a hlavně dobrému zdraví se opět těšící Jiří Höfer, zavzpomínal hlavně na těžké začátky obnovy Muzea po roce 1989.
Připomenuli jsme si také význam básníka a člověka Otokara Březiny a jeho díla prostřednictvím citovaných svědectví jeho současníků, kteří ho zažili buď jako tvořícího i hledajícího umělce na vrcholu tvůrčích sil nebo jako téměř až duchovního učitele, který ke svým návštěvám nahoře nad námi ve svém bytě držel několikahodinové přednášky, po kterých účastníci odcházeli ve stavech dojetí, zmatení, v emočně duchovním rozrušení spojeným s velkou nadějí ústící až do sílícího přesvědčení, že život člověka na Zemi má smysl, řád a směr. Síla Slova Otokara Březiny byla dle těchto svědectví značná!
Rozešli jsme se okolo 16:00 hodiny v dobré náladě a rovněž v naději, že se opět sejdeme, ne-li dříve, tak určitě na tradičním výročním setkání v sobotu 21. března 2026.
Petr Kopejska
„Z hloubky mluveno, člověk vidí věci a lidi, jen když je miluje“ (O.Březina Zrcadlení v hloubce).
Foto: Zbyněk Hobza
