V sobotu 12. září, tedy přesně den před 158. výročím narození básníka Otokara Březiny, se opět sešli členové Společnosti Otokara Březiny (SOB) a její příznivci a podporovatelé v Muzeu Otokara Březiny a na významných místech se životem rodáka z Počátek spjatých.
Setkání se osobně zúčastnil i pan Viktor Dvořák z Moravských Budějovic, kterému je 90 let a je dlouholetým členem Klubu českých esperantistů. V září 2013 vyšla kniha Moje matka – Mia patrino s touto básní Otokara Březiny ve 14 jazycích. Ve druhém vydání knihy z roku 2025, jejíž dva kusy nám daroval, už je báseň Moje matka přeložena do 22 jazyků.
Nejvíce se o vydání této knihy zasloužil právě pan Viktor Dvořák. I na svůj věk je stále velmi vitální a hovory s ním v rámci oběda byly inspirativní hlavně ve způsobu, jak se v takové kondici dožít vysokého věku. Prý – nebrat se tak vážně, nestresovat se z životních nezdarů a vše tak nějak z nadhledu pozorovat, i neduhy svého těla.
Za účast tako děkuji místopředsedovi SOB panu Jiřímu Höferovi. Stále na tom zdravotně není nejlépe, ale jeho srdce bije pro odkaz Otokara Březiny a jeho názory a svědectví jsou velmi přínosné. Přejeme hodně zdraví!
Ve své promluvě v rámci tradičního pietního aktu jsem zdůraznil právě to, jak je důležité umět se zastavit a naslouchat. Naslouchat nejenom tomu, co podporuje naše přesvědčení, víru, domněnku, momentálně převažující emoční naladění, ale i tomu názoru, stanovisku, postoji, který ten náš postoj nějak narušuje, nahlodává, možná i popírá a zkusit se vcítit na chvíli do pohnutek toho, kdo uvažuje a vyhodnocuje danou situaci jinak, z jiného úhlu pohledu, než jakou momentálně zastáváme my. Vcítit se, naslouchat, najít v sobě bezpečný, laskavý a předem nezaujatý odosobnělý prostor k tomu. Tedy jaksi myslet srdcem! Vést dialog niterný nebo vnější.
Otokar Březina dovedl myslet srdcem. Dovedl své vnitřní konflikty vyřešit v sobě dříve, než přerostly v konflikty vnější. Než si tedy takzvaně nalézal vnější nepřátele a mohl s nimi vést války.
Podle Svědectví Jakuba Demla: „Otokar Březina vskutku šel za svou myšlenkou často a rád až na konec, často tedy až ad absurdum, a to jen kvůli rytmu! Proto ve svých slovech, když viděl, že svou myšlenku přivedl ad absurdum, náhle obrátil a řekl: „Ale obraťme peníz na druhou stranu!“ A k údivu posluchačů promluvil Březina druhou řeč, ve které sám sobě odporoval.
Březina se pokaždé vyhýbal ortelu smrti, kdykoliv se nechal příliš provokativními okolnostmi strhnout k příkrému soudu, vždycky buď hned na to, anebo po čase přímo ten svůj soud, anebo alespoň jeho dojem usiloval zmírnit, opravit nebo dokonce převrátit. Velmi často tuto metafyzickou nebo morální restituci zakončoval větou: „Život je složitý“. Myslím, že nikdy nezasadil rány, aby ji potom s láskou neobvázal a nenalil do ní oleje.“
Jan Vrba – Březinův žák o tomtéž: „Jsou uváděny četné Březinovy výroky, které se navzájem potírají. Chalupný ve své knize snaží se věc vysvětliti výkladem, že Březina se ve svých rozhovorech snižoval nebo sestupoval na úroveň toho, s nímž právě hovořil. Podle mého přesvědčení a mé zkušenosti tomu bylo maličko jinak. Březina znal své návštěvníky do značné míry po stránce prostě lidské, ale ještě dokonaleji z jejich díla, nebo většina z nich byly osobnosti veřejně činné. Proto jeho hovory byly přednáškami, v nichž se dovedl odosobniti, ale přitom zůstal tak jemný a taktní, že nejmenším neprojevil, že ví, co činí, aby se nedotkl.“
Dalo by se tedy říci, že se Otokar Březina i ve svým promluvách vyjadřoval v oxymóronech?
Ale právě tímto způsobem komunikace se Otokar Březina snažil dávat najevo, že při hledání té opravdové Pravdy může člověk snadno ulpět na jednom z jejích obrazů, na jednom z jejích tvarů (dnes vlivem různých dezinformačních iniciativ), a na něj se trvaleji zaměřovat, ztotožnit se s ním a ostatní úhly pohledů striktně a razantně odmítat, což může mít nejen pro něj, ale i pro společnost tragické a nevratné následky. Zvláště, když působením dezinformačních aktivit podléhají lidé, kteří mají politickou, teologickou, či hospodářskou moc.
Březina byl vedený touhou zharmonizovat svět a nastolit ve svém srdci rovnováhu, která je vlastní světcům, protože dobře věděl, jak jsou vyváženost, soulad a klid důležité pro vnitřní růst.
Pan Pavel Kryštof Novák pak seznámil přítomné ve skoro hodinovém dopoledním vážném i humorném vyprávění s genezí nového vydání knihy Jakuba Demla Moji přátelé. S překážkami, které se mu podařilo překonat a jak to překonávání probíhalo.
Kniha vyšla letos v nákladu 350 výtisků v jeho nakladatelství Motýlek. S ediční poznámkou Daniely Iwashity a s doslovem Marka Orko Váchy. Knihu nesou motýlí křídla nádherných barevných kreseb výtvarnice a ilustrátorky paní Lidmily Dohnalové. Všechny knihy jsou číslované. Dne 20. srpna proběhl v Tasovské sokolovně její křest za hojné účasti lidu místního i přespolního.
Pan Kryštof Novák mluvil i o sobě. Jeho vypravěčské umění všechny strhlo a ta hodinka s ním strávená byla velmi příjemná!
Odpoledne nás výtvarník, grafik a pedagog Petr Benda provedl krásami a hodnotami osobnosti a díla Františka Bílka a jeho prolínáním se s dílem Otokara Březiny. Četné průsečíky v tvorbě obou umělců byly a jsou svědectvím o jejich pevném přátelství, ale především o velmi plodném dialogu dvou tvůrčích a hlubokých lidských duší, které souzněly v mnoha rovinách bytí a vzájemně se doplňovaly ve svém tvůrčím i lidském prožívání a konání. I když ne vždy a ve všem spolu ihned souhlasili a některé jejich postoje a reakce měly nějaký vývoj a bylo nutno překonávat řadu překážek.
Pan Benda nám připomenul význam a nádheru Bílkovy vily v Praze, četl z dopisů i z textu Otokara Březiny Předmluva k Otčenáši Františka Bílka.
Děkuji výboru SOB za přípravu setkání, z přípravu občerstvení, za zajištění promítací techniky, za aktivní účast a vzájemnou podporu. Řekl bych za sebe, že jsme si to hodně užili!
Děkuji pekařství Malena za pekařské výrobky.
Večer jsem se vypravili v počtu šesti lidí do Horáckého divadla v Jihlavě na premiéru představení s názvem Anna Pammer. Tam jsme se setkali s členkami Společnosti Anny Pammrové (SAP) a s dalšími. Dohromady nás bylo deset.
K představení se objevily nějaké výhrady, ale shodli jsme se na tom, že bylo strhující, nabité nejen emocemi, ale citlivě zpracovaný životní příběh Anny Pammrové působil velmi silně a vyvolával řadu otázek po smyslu bytí, po úloze ženy v našich životech, i otázek po svobodě, hranicích, lidském porozumění a úctě člověka k člověku.
V rámci rautu, kterého jsme se taktéž zúčastnili, jsme o všem debatovali a bylo to velmi živé a příjemné! Humor nechyběl!
Děkuji všem zúčastněným!
Jsem velmi rád, že jsme se na cestě propojování se mezi SOB a SAP dostali tímto divadelním setkáním zase o kousek dál. Jako bychom nejen prostřednictvím tohoto setkání nějak navazovali na dávné duchovní a intenzivní vztahování se Anny Pammrové a Otokara Březiny.
Jako bychom prostřednictvím našich nynějších osobních kontaktů pomáhali naplňovat těm dvěma to, co během svých životů naplňovat nemohli. Tedy přátelství, které tehdy stálo pouze na korespondenci.
Podařilo se nám s Kamilou Zetelovou – představitelkou Anny Pammrové, zrealizovat několik společných fotografií.
A na závěr této zprávy mi tak nějak dochází, že jsme se v sobotu 12.9. 2026 setkali v jednom dni jak s Otokarem Březinou, tak s Františkem Bílkem, Jakubem Demlem i s Annou Pammrovou. Pokoj jejich duším!
Děkuji za náročný, ale skvělý a neobyčejný den!
Petr Kopejska, předseda SOB
