Společnost Otokara Březiny

Básník Otokar Březina (1868 - 1929) | Tisk |  E-mail

Přední básník generace 90. let 19. století. V jeho tvorbě se česká poezie nejvýrazněji vyrovnala s podněty soudobé evropské moderny, jmenovitě symbolismu.

Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý, se narodil 13. 9.1868 v Počátkách, kde také ukončil měšťanskou školu. V letech 1883-87 studoval na reálném gymnáziu v Telči. Po maturitě se stal učitelem na obecné škole v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Zde se seznámil s Annou Pammrovou, s níž od roku 1889 udržoval korespondenci, která je významnou součástí jeho odkazu. Od roku 1888 do roku 1901 učil v Nové Říši na Moravě. Samostatným studiem získal široké vzdělání zvláště ve světových literaturách a filosofii. Roku 1901 přešel do Jaroměřic na měšťanskou školu, nyní Základní školu Otokara Březiny, v které působil až do roku 1925, kdy byl penzionován. V Jaroměřicích se setkával se svými přáteli - sochařem Františkem Bílkem, básníkem Jakubem Demlem, Karlem Čapkem, F. X. Šaldou, malířem Josefem Váchalem a dalšími. Zde jej také navštívil T. G. Masaryk.

Největší dosah pro Březinův přerod mělo intimní seznámení s francouzskými symbolisty (Baudelair). Těžce na něj dolehla smrt obou rodičů během jednoho týdne v roce 1890. Tato událost se projevila v první básnické sbírce Tajemné dálky, viz báseň Moje Matka.

Březinovo dílo obsahuje pět básnických sbírek - Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu a Ruce. Torzo poslední sbírky, která se měla jmenovat Země vyšlo až v roce 1939. Eseje: Hudba pramenů a Skryté dějiny

Březina čile korespondoval jednak se svými přáteli a také odpovídal na všechny ostatní dopisy, které dostával. Jeho dopisy byly několikrát knižně vydány. Naposled souborně vyšly začátkem roku 2004 zásluhou editora Březinova díla Petra Holmana.

Otokar Březina zemřel 25.3.1929 v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde je také pohřben. Pomník Tvůrce a jeho sestra Bolest na jeho hrobě vytvořil přítel sochař František Bílek.

 
Další >