|
Přední básník generace 90. let 19. století. V jeho tvorbě se ?eská poezie nejvýrazněji vyrovnala s podněty soudobé evropské moderny, jmenovitě symbolismu.
Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý, se narodil 13. 9.1868 v Po?átkách, kde také ukon?il měšťanskou školu. V letech 1883-87 studoval na reálném gymnáziu v Tel?i. Po maturitě se stal u?itelem na obecné škole v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Zde se seznámil s Annou Pammrovou, s níž od roku 1889 udržoval korespondenci, která je významnou sou?ástí jeho odkazu. Od roku 1888 do roku 1901 u?il v Nové Říši na Moravě. Samostatným studiem získal široké vzdělání zvláště ve světových literaturách a filosofii. Roku 1901 přešel do Jaroměřic na měšťanskou školu, nyní Základní školu Otokara Březiny, v které působil až do roku 1925, kdy byl penzionován. V Jaroměřicích se setkával se svými přáteli - sochařem Františkem Bílkem, básníkem Jakubem Demlem, Karlem Čapkem, F. X. Šaldou, malířem Josefem Váchalem a dalšími. Zde jej také navštívil T. G. Masaryk.
Největší dosah pro Březinův přerod mělo intimní seznámení s francouzskými symbolisty (Baudelair). Těžce na něj dolehla smrt obou rodi?ů během jednoho týdne v roce 1890. Tato událost se projevila v první básnické sbírce Tajemné dálky, viz báseň Moje Matka.
Březinovo dílo obsahuje pět básnických sbírek - Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu a Ruce. Torzo poslední sbírky, která se měla jmenovat Země vyšlo až v roce 1939. Eseje: Hudba pramenů a Skryté dějiny
Březina ?ile korespondoval jednak se svými přáteli a také odpovídal na všechny ostatní dopisy, které dostával. Jeho dopisy byly několikrát knižně vydány. Naposled souborně vyšly za?átkem roku 2004 zásluhou editora Březinova díla Petra Holmana.
Otokar Březina zemřel 25.3.1929 v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde je také pohřben. Pomník Tvůrce a jeho sestra Bolest na jeho hrobě vytvořil přítel sochař František Bílek.
|
výroční_setkání_2010